Jedná se o neurovývojovou terapii, která se používá ve velké části světa pro léčbu zejména dětské mozkové obrny, ale také pro léčbu mnohých neurologickým onemocnění v dospělosti – například je často využívaná v problematice stavů po mozkové příhodě.

Začátkem dvacátého století převládal názor, že lidé s poruchou centrální nervové soustavy nemohou žádným přístupem zlepšit ovládání svých pohybových dovedností. Některé přístupy doporučovaly alespoň posílit funkce neporušené, či posílit nepoškozenou stranu těla, avšak byly i takové názory, že jakékoli fyzioterapeutické metody jsou zbytečné. Bobathovi však svými revolučními myšlenkami ukázali, že zlepšení stavu postižené oblasti je možné. Lidé postižení mozkovou mrtvicí tak mohli zvyšovat pohyblivost na poškozené straně těla. Bobathovi zdůrazňovali tehdy zapadlou myšlenku, že lidské tělo funguje jako celek, a že i chůze a její kvalita závisí vedle mnoha jiných vlivů také např. na postavení v ramenním kloubu.